Čtení z Nového Zákona - Květná neděle 5. dubna 2009

O Květnou neděli se čtou z evangelia sv. Marka celé dvě kapitoly, kapitola 14 a kapitola 15. Nemá tedy smysl zvýrazňovat čtení červenou barvou, od kterého jsem proto zde oproti textům minulým upustil.

 

Mk 14

Usnesení o zabití Ježíše

(Mt 26.1–5; Lk 22.1–2; Jan 11.45–53)

14 1Bylo dva dni před velikonocemi a svátky nekvašeného chleba. Velekněží a učitelé Zákona hledali příležitost, jak by se Ježíše lstí zmocnili a jak by ho připravili o život; 2říkali totiž: »Jenom ne o svátcích, aby nedošlo ke vzbouření lidu.«

Pomazání v Betánii

(Mt 26.6–13; Jan 12.1–8)

3Když byl Ježíš v Betánii v domě Šimona Malomocného, přišla k němu při jídle žena s alabastrovou nádobkou drahocenného oleje z pravého nardu, rozlomila nádobku a olej mu vylila na hlavu. 4Někteří to však těžce nesli a mezi sebou si říkali: »Nač došlo k takovému plýtvání tím olejem? 5Vždyť se ten olej mohl prodat za víc než tři sta denárů a mohli jsme je dát chudým.« A zlobili se na ni. 6Ježíš však řekl: »Nechte ji! Proč jste na ni zlí? Vykonala na mně dobrý skutek. 7Vždyť chudé máte mezi sebou vždycky a můžete jim prokazovat dobrodiní, kdykoli chcete, mne však vždycky nemáte. 8Udělala, co mohla: už napřed moje tělo pomazala k pohřbu. 9Amen, pravím vám: Všude na celém světě, kde bude hlásáno evangelium, bude se na její památku vypravovat také o tom, co vykonala.«

Jidášova dohoda o zradě Ježíše

(Mt 26.14–16; Lk 22.3–6)

10Jidáš Iškariotský, jeden z Dvanácti, odešel k velekněžím, aby jim ho zradil. 11Jak to uslyšeli, zaradovali se a slíbili, že mu dají peníze. Hledal tedy vhodnou příležitost, jak by ho zradil.

Poslední večeře

(Mt 26.17–25; Lk 22.7–14, 21–23; Jan 13.21–30)

12První den o svátcích nekvašeného chleba, když se zabíjel velikonoční beránek, zeptali se učedníci (Ježíše): »Kam chceš, abychom ti šli připravit velikonoční večeři?« 13Tu poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: »Jděte do města a (tam) vás potká člověk, který ponese džbán vody. Jděte za ním, 14a kam vejde, řekněte hospodáři: ‚Mistr vzkazuje: Kde je pro mě večeřadlo, v kterém bych mohl se svými učedníky jíst velikonočního beránka?‘ 15On vám ukáže velkou horní místnost opatřenou lehátky a připravenou. Tam nám přichystejte večeři!« 16Učedníci odešli, přišli do města a nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili velikonočního beránka. 17Večer přišel Ježíš s Dvanácti. 18Když byli u stolu a jedli, řekl: »Amen, pravím vám: Jeden z vás mě zradí, ten který se mnou jí.« 19Zarmoutili se a začali mu říkat jeden přes druhého: »Jsem to snad já?« 20Odpověděl jim: »Jeden z Dvanácti, který si se mnou namáčí v téže míse. 21Syn člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu člověku, který Syna člověka zradí! Pro toho člověka by bylo lépe, kdyby se nebyl narodil.«

Tělo a krev smlouvy

(Mt 26.26–30; Lk 22.15–20; 1 Kor 11.23–25)

22Když jedli, vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával jim ho se slovy: »Vezměte. To je mé tělo.« 23Potom vzal kalich, vzdal díky, podal jim ho a pili z něho všichni. 24A řekl jim: »To je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny. 25Amen, pravím vám: Už nikdy nebudu pít z plodu révy až do toho dne, kdy z nového (plodu) budu pít v Božím království.«

Předpověď Petrova zapření

(Mt 26.31–35; Lk 22.31–34; Jan 13.36–38)

26Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu. 27Ježíš jim řekl: »Všichni se pohoršíte, neboť je psáno: 

'Budu bít pastýře,

a ovce se rozprchnou.'

28Ale po svém vzkříšení vás předejdu do Galileje.« 29Petr mu (na to) řekl: »I kdyby se všichni pohoršili, já ne!« 30Ježíš mu odpověděl: »Amen, pravím ti, že ty dnes, této noci, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.« 31Ale on ještě rozhodněji tvrdil: »I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!« Stejně tak mluvili všichni.

Modlitba v Getsemanech

(Mt 26.36–46; Lk 22.39–46)

32Přišli k venkovskému dvorci zvanému Getsemany. Ježíš řekl učedníkům: »Poseďte tady, až se pomodlím.« 33A vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Pak se ho zmocnila hrůza a úzkost. 34Řekl jim: »Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!« 35Trochu poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, jestliže je to možné, minula ta hodina. 36Řekl: »Abba, Otče, tobě je všechno možné; odejmi ode mě tento kalich! Avšak ne co já chci, ale co ty (chceš)37Potom se vrátil a našel je, jak spí. Řekl Petrovi: »Šimone, spíš? To jsi nemohl ani jednu hodinu bdít? 38Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé.« 39A zas odešel a modlil se stejnými slovy. 40Znovu se vrátil a našel je, jak spí, protože se jim únavou zavíraly oči, takže nevěděli, co by mu odpověděli. 41Přišel potřetí a řekl jim: »Ještě spíte a odpočíváte? – Už dost! Přišla ta hodina: teď bude Syn člověka vydán do rukou hříšníků. 42Vstaňte, pojďme! Hle, je tady můj zrádce.«

Zrada a zatčení Ježíše

(Mt 26.47–56; Lk 22.47–53; Jan 18.3–12)

43Když ještě mluvil, hned se objevil Jidáš, jeden ze Dvanácti, a s ním celý houf s meči a kyji, (jak je poslali) velekněží, učitelé Zákona a starší. 44Jeho zrádce s nimi smluvil znamení: »Koho políbím, ten to je; toho se chopte a obezřetně ho odveďte!« 45A když (Jidáš) přišel, hned přistoupil k (Ježíšovi) a řekl: »Mistře« a políbil ho. 46Oni pak vztáhli ruce na (Ježíše) a zmocnili se ho. 47Jeden z okolostojících však vytasil meč, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu ucho. 48Ježíš jim řekl: »Jako na zločince jste vytáhli s meči a kyji, abyste mě zatkli. 49Býval jsem den co den u vás v chrámě a učil, a nezmocnili jste se mě. Nuže, ať se splní (výroky) Písma!« 50Tu ho všichni opustili a utekli.

Jinoch který utekl

51Jeden jinoch šel za ním, měl pouze lněné plátno přehozené přes holé tělo. I toho se chtěli zmocnit, 52ale on jim nechal plátno v rukou a utekl nahý.

Ježíš před veleradou

(Mt 26.57–68; Lk 22.54–55, 63–71; Jan 18.13–14, 19–24)

53Ježíše odvedli k veleknězi. Tam se shromáždili všichni velekněží, starší a učitelé Zákona. 54Petr šel zpovzdálí za ním až dovnitř do veleknězova dvora; sedl si mezi služebníky k ohni a ohříval se. 55Velekněží a celá velerada hledali nějaké svědectví proti Ježíšovi, aby ho mohli odsoudit k smrti, ale nenacházeli. 56Mnozí sice proti němu lživě vypovídali, ale jejich výpovědi nebyly shodné. 57Někteří pak vystoupili a lživě proti němu vypovídali: 58»My jsme ho slyšeli, jak říkal: Já zbořím tento chrám, udělaný rukama, a ve třech dnech vystavím jiný, rukama neudělaný.« 59Ale ani v této věci nebylo jejich svědectví shodné. 60Tu povstal velekněz, (postavil se) doprostřed a zeptal se Ježíše: »Nic neodpovídáš na to, co tito (lidé) proti tobě vypovídají?« 61On však mlčel a vůbec nic neodpověděl. Velekněz se ho znovu zeptal: »Ty jsi Mesiáš, syn Požehnaného?« 62Ježíš odpověděl: »Tys (to) řekl. 

A uvidíte Syna člověka,

jak sedí po pravici Všemohoucího

a jak přichází v nebeských oblacích.«

63Tu roztrhl velekněz své roucho a prohlásil: »Nač ještě potřebujeme svědky? 64(Právě) jste slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?« Oni všichni prohlásili, že je hoden smrti. 65Někteří začali na něho plivat, zahalovali mu tvář, tloukli ho pěstmi a říkali mu: »Ukaž, že jsi prorok!« Také služebníci se do něho pustili a bili ho.

Petrovo zapření Ježíše

(Mt 26.69–75; Lk 22.56–62; Jan 18.15–18; 25–27)

66Petr byl dole na dvoře a přišla tam také jedna z veleknězových služek. 67Když uviděla Petra, jak se ohřívá, podívala se na něj a řekla: »Ty jsi také byl s tím nazaretským Ježíšem!« 68Ale on to zapřel: »Nevím ani nerozumím, co povídáš.« Pak šel ven k prostranství u brány. A kohout zakokrhal. 69Ta služka tam Petra uviděla a hned zase začala říkat (lidem), kteří tam stáli: »To je jeden z nich.« 70Ale on opět zapíral. Za chvilku zase řekli Petrovi ti, kteří tam stáli: »Opravdu, patříš k nim, vždyť jsi přece Galilejec!« 71On se však začal zaklínat a přísahat: »Neznám toho člověka, o kterém mluvíte!« 72A hned zakokrhal kohout podruhé. Tu si Petr vzpomněl na slovo, které mu Ježíš řekl: »Než kohout dvakrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš.« A propukl v pláč.

Mk 15

Ježíš před Pilátem

(Mt 27.1–2, 11–14; Lk 23.1–5; Jan 18.28–38)

15 1Hned zrána velekněží se staršími a učiteli Zákona, to je celá velerada, vynesli rozhodnutí, dali Ježíše v poutech odvést a vydali ho Pilátovi. 2Pilát se ho otázal: »Ty jsi židovský král?« On mu odpověděl: »Ty (to) říkáš.« 3Velekněží proti němu přednesli mnoho žalob. 4Pilát se ho znovu zeptal: »Nic neodpovídáš? Hleď, co všechno na tebe žalují!« 5Ježíš však už vůbec nic neodpověděl, až se Pilát divil.

Ježíš vydán k popravě

(Mt 27.15–26; Lk 23.13–25; Jan 18.39–19.16)

6O svátcích jim (vladař) propouštíval vězně, o kterého požádali. 7Právě byl ve vězení jistý Barabáš ještě s jinými vzbouřenci, protože se při vzpouře dopustili vraždy. 8Lid přišel nahoru a začal Piláta prosit o to, co pro ně vždycky dělával. 9Pilát jim na to řekl: »Chcete, abych vám propustil židovského krále?« 10Věděl totiž, že ho velekněží vydali z nenávisti. 11Velekněží však poštvali lid, ať jim raději propustí Barabáše. 12Pilát se jich znovu zeptal: »Co tedy mám udělat s tím, kterému říkáte židovský král?« 13Oni začali křičet: »Ukřižuj ho!« 14Pilát jim namítl: »Ale co udělal špatného?« Oni však křičeli ještě víc: »Ukřižuj ho!« 15Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován.

Vojáci se posmívají Ježíšovy

(Mt 27.27–31; Jan 19.2–3)

16Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. 17Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. 18Pak ho začali pozdravovat: »Buď zdráv, židovský králi!« 19Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. 20Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali.

Ukřižování Ježíše

(Mt 27.32–44; Lk 23.26–43; Jan 19.17–27)

21Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem – otce Alexandrova a Rufova – přinutili, aby nesl jeho kříž. 22Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. 23Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. 24Přibili ho na kříž 

a rozdělili si jeho šaty:

losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít.

25Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. 26Jeho provinění hlásal nápis: »Židovský král.« 27Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po pravici, druhého po levici.(28) 29Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: »Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! 30Zachraň sám sebe a sestup z kříže!« 31Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: »Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. 32Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!« Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni.

Ježíšova smrt

(Mt 27.45–56; Lk 23.44–49; Jan 19.28–30; 1 Kor 15.3)

33Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. 34Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: »Eloi, Eloi, lema sabachthani?«, to je v překladu: »Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?« 35Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: »Hleďte, volá Eliáše!« 36Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: »Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!« 37Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. 38Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. 39Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: »Tento člověk byl opravdu syn Boží!« 40Zpovzdálí také přihlížely (některé) ženy, mezi nimi Marie Magdalská, Marie, matka Jakuba Mladšího i Joseta, a Salome. 41Ty ho následovaly a sloužily mu už tehdy, když působil v Galileji – i mnoho jiných, které spolu s ním přišly do Jeruzaléma.

Ježíšův hrob

(Mt 27.57–61; Lk 23.50–56; Jan 19.38–42; 1 Kor 15.4)

42Mezitím už nastal večer. Protože byl den příprav před sobotním svátkem, 43přišel vážený člen velerady Josef z Arimatie, který sám také očekával Boží království, a odvážně šel k Pilátovi a vyžádal si Ježíšovo tělo. 44Pilát se podivil, že by už zemřel. Dal si proto zavolat setníka a ptal se ho, zdali je už mrtev. 45Když mu to setník potvrdil, daroval Josefovi mrtvé tělo. 46Ten koupil lněné plátno, sňal tělo, zavinul ho do plátna a uložil do hrobky, která byla vytesaná ve skále, a před vchod do hrobky přivalil kámen. 47Marie Magdalská a Marie, matka Josetova, se dívaly, kam byl (Ježíš) položen.

««« Předchozí text: Čtení z Nového Zákona - sobota 4. dubna 2009 Následující text: Čtení z Nového Zákona - pondělí 6. dubna 2009 »»»

autor: Leoš Sikora | Neděle 5. 04. 2009, 00.01 | tisk | Čtení z Nového Zákona | 0 komentářů | 5259x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
Jsem robot?

Novinky

Náhodná fotka z fotogalerie

Vítejte

na webových stránkách Mons. Pavla Posáda, světícího biskupa se sídlem v Českých Budějovicích. Tento web je určen ke komunikaci křesťanů s biskupem Pavlem. Doufám že Vám všem, čtenářům těchto stránek přinese radost i poučení. pater Martin Davídek

Texts in English

Lingua Latina