Čtení z Nového Zákona - Velký pátek 10. dubna 2009

Žid 4

4 1Přislíbení, že je možno vejít na místo (Božího) odpočinku, (trvá dále). Proto se bojme, aby snad někdo z vás nemyslel, že se tam nemůže dostat. 2Ta radostná zvěst (platí) totiž stejně nám jako (Izraelitům na poušti). Jenomže jim nic nepomohlo, že to slyšeli; pouze to vyslechli, ale scházela jim přitom víra. 3Na to místo odpočinku totiž vejdeme, jen když věříme, jak to (Bůh) řekl:

'A tak jsem ve svém hněvu přísahal:

Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.'

Je to (ono odpočinutí) po stvoření světa, když (Bůh) svoje dílo dokončil. 4(V tom smyslu) se kdesi říká o sedmém dnu: ‚Odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací‘; 5tady však čteme: ‚Nevejdou na místo, kde by si u mě mohli odpočinout.‘ 6Zůstává tedy (možnost), že tam někteří vejdou, ale ti, kterým už dříve ta radostná zvěst (platila), tam nevešli, protože byli neposlušní. 7A právě proto (Bůh) zase znova stanoví jakýsi ‚den‘: ‚Dnes‘ – říká to ústy Davida po dlouhé době, jak už bylo dříve řečeno -

'až uslyšíte dnes jeho hlas,

nezatvrzujte svoje srdce!'

8Kdyby je byl totiž Jozue uvedl na to místo odpočinku, nemluvil by (Bůh) o jiném, pozdějším dnu. 9Zůstává proto (v platnosti) onen sváteční odpočinek, (vyhrazený) Božímu lidu; 10neboť kdo vejde na místo jeho odpočinku, ten si také odpočine od svých prací, jako Bůh si odpočal od svých. 11Pospěšme si tedy, abychom vešli na to místo odpočinku; ať nikdo nepodlehne takovému příkladu neposlušnosti.

12Boží slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. 13Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

Ježíš velekněz

14Máme tedy vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. 15Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. 16Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Žid 5

5 1Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. 2Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. 3A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi. 4Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón.

5Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale (dal mu ji) ten, který mu řekl:

'Ty jsi můj syn,

já jsem tě dnes zplodil',

6jak říká i na jiném místě:

'Ty jsi kněz navěky

podle řádu Melchizedechova'.

7V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). 8Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. 9Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. 10Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova.

Kdo odpadl, toho je nemožné pokáním znovu uvést do původního stavu

11O tom bychom měli mnoho co říci, ale nesnadno se to vysvětluje, protože máte o poslouchání malý zájem. 12Touto dobou už byste měli vy sami učit druhé, a (zatím) znova potřebujete, aby vás pořád ještě někdo poučoval o prvních základech Božích výroků: potřebujete mléko, ne tuhý pokrm. 13Jenomže kdo musí dostávat mléko, nemůže ochutnat nauku spravedlnosti, je pouhé nemluvně. 14Tuhý pokrm je však pro vyspělé, kteří už mají vnitřní smysly návykem vycvičeny, aby dovedli rozlišit dobré od zlého.

 

Jan 18

Zrada a zatčení Ježíše

(Mt 26.47–56; Mk 14.43–50; Lk 22.47–53)

18 1Po těch řečech vyšel Ježíš se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada. Vstoupil do ní, on i jeho učedníci. 2To místo znal i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš často scházel se svými učedníky. 3Jidáš si tedy vzal vojenskou četu a od velekněží a farizeů služebníky a šel tam s pochodněmi, s lucernami a se zbraněmi. 4Ježíš věděl všechno, co na něj má přijít. Vystoupil tedy a zeptal se jich »Koho hledáte?« 5Odpověděli mu: »Ježíše Nazaretského« Řekl jim: »Já jsem to!« Stál s nimi také zrádce Jidáš. 6Sotva jim tedy Ježíš řekl: »Já jsem to!«, couvli a padli na zem. 7Znovu je jich zeptal: »Koho hledáte?« Odpověděli mu: »Ježíše Nazaretského.« 8Ježíš odpověděl: »Už jsem vám přece řekl, že jsem to já. Hledáte-li mne, tyto zde nechte odejít.« 9To proto, aby se splnilo jeho slovo: »Z těch, které jsi mi dal, nenechal jsem zahynout nikoho.« 10Šimon Petr měl při sobě meč; vytasil ho tedy, udeřil veleknězova služebníka a uťal mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11Ježíš však Petrovi řekl: »Zastrč meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi podal Otec?«

Ježíš před veleknězem

(Mt 26.57–58; Mk 14.53–54; Lk 22.54)

12Tu se četa s velitelem a židovští služebníci zmocnili Ježíše a svázali ho. 13Napřed ho vedli k Annášovi. Annáš totiž byl tchán Kaifáše, který byl v tom roce veleknězem. 14Byl to ten Kaifáš, který dal židům radu: »Je lépe, když jeden člověk umře za lid.«

Petrovo zapření Ježíše

( Mt 26.69–70; Mk 14.66–68; Lk 22.55–57)

15Šimon Petr a jiný učedník šli za Ježíšem. Tento učedník se znal s veleknězem, proto vešel s Ježíšem do veleknězova dvora; 16Petr však zůstal u dveří venku. Ten druhý učedník, který se znal s veleknězem, vyšel tedy ven, promluvil s vrátnou a přivedl Petra dovnitř. 17Vrátná se Petra zeptala: »Nepatříš také ty k učedníkům toho člověka?« On odpověděl: »Nepatřím.« 18Stáli tam sluhové a strážci velerady, kteří si rozdělali oheň, protože bylo chladno, a ohřívali se. Také Petr u nich stál a ohříval se.

Velekněz se vyptává Ježíše

(Mt 26.59–66; Mk 14.55–64; Lk 22.66–71)

19Velekněz se vyptával Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20Ježíš mu odpověděl: »Já jsem mluvil k světu veřejně. Já jsem vždycky učíval v synagoze a v chrámě, kde se shromážďují všichni židé, a nic jsem nemluvil tajně. 21Proč se ptáš mne? Zeptej se těch, kdo slyšeli, co jsem k nim mluvil. Ti dobře vědí, co jsem říkal.« 22Sotva to vyslovil, jeden ze služebníků velerady, který stál přitom, dal Ježíšovi políček a řekl: »Tak odpovídáš veleknězi?« 23Ježíš mu odpověděl: »Jestliže jsem mluvil nesprávně, dokaž, co bylo nesprávné. Jestliže však správně, proč mě biješ?« 24Annáš ho pak poslal svázaného k veleknězi Kaifášovi.

Petr znovu zapírá Ježíše

(Mt 26.71–75; Mk 14.69–72; Lk 22.58–62)

25Šimon Petr stál u ohně a ohříval se. Řekli mu: »Nepatříš také ty k jeho učedníkům?« On zapíral: »Nepatřím.« 26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, kterému Petr uťal ucho, řekl: »Copak jsem tě neviděl v zahradě s ním?« 27Petr to však znovu zapřel. Vtom právě kohout zakokrhal.

Ježíš před Pilátem

(Mt 27.1–2, 11–14; Mk 15.1–5; Lk 23.1–5)

28Od Kaifáše vedli Ježíše do vládní budovy. Bylo časně ráno. Sami do vládní budovy nevstoupili, aby se neposkvrnili, ale aby mohli jíst velikonočního beránka. 29Pilát tedy vyšel k nim ven a zeptal se: »Jakou žalobu vznášíte proti tomuto člověku?« 30Odpověděli mu: »Kdyby to nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali.« 31Pilát jim řekl: »Vezměte si ho vy sami a suďte ho podle svého zákona!« Židé mu odpověděli: »My nemáme právo nikoho popravit.« 32Tak se totiž mělo splnit Ježíšovo slovo, kterým naznačoval, jakou smrtí zemře. 33Pilát se vrátil do vládní budovy, dal Ježíše předvolat a zeptal se ho: »Ty jsi židovský král?« 34Ježíš odpověděl: »Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o mně jiní?« 35Pilát odpověděl: »Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?« 36Ježíš na to řekl: »Moje království není z tohoto světa. Kdyby moje království bylo z tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.« 37Pilát se ho zeptal: »Ty jsi tedy přece král?« Ježíš odpověděl: »Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.« 38Pilát mu řekl: »Co je to pravda?«

Ježíš vydán k popravě

(Mt 27.15–31; Mk 15.6–20; Lk 23.13–25)

Po těch slovech vyšel zase ven k židům. Řekl jim: »Já na něm neshledávám žádnou vinu. 39Je však u vás zvykem, abych vám k velikonočním svátkům propustil jednoho (vězně). Chcete tedy, abych vám propustil židovského krále?« 40Oni znovu začali křičet: »Toho ne, ale Barabáše!« Ten Barabáš byl zločinec.

Jan 19

19 1Potom Pilát vzal Ježíše a dal (ho) zbičovat. 2Vojáci upletli z trní korunu, vsadili mu ji na hlavu, oblékli ho do rudého pláště, 3předstupovali před něj a provolávali: »Buď zdráv, židovský králi!« a bili ho. 4Pilát vyšel znovu ven a řekl židům: »Hle, dám vám ho vyvést, abyste uznali, že na něm neshledávám žádnou vinu.« 5Ježíš vyšel s trnovou korunou a v rudém plášti. Pilát jim řekl: »Hle, člověk!« 6Když ho však uviděli velekněží a služebníci, začali křičet: »Ukřižuj ho, ukřižuj!« Pilát na to řekl: »Vezměte si ho vy sami a ukřižujte, neboť já na něm neshledávám žádnou vinu.« 7Židé mu odpověděli: »My máme zákon a podle toho zákona musí zemřít, protože dělal ze sebe Syna Božího.«

8Když Pilát uslyšel to slovo, ulekl se ještě více. 9Vešel proto zase do vládní budovy a zeptal se Ježíše: »Odkud jsi?« Ježíš mu však nedal žádnou odpověď. 10Pilát mu řekl: »Se mnou nechceš mluvit? Nevíš, že mám moc tě propustit, a že mám moc dát tě ukřižovat?« 11Ježíš odpověděl: »Neměl bys nade mnou vůbec žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shora. Proto má větší vinu ten, kdo mě tobě vydal.« 12Pilát se proto snažil ho propustit. Ale židé křičeli: »Když ho propustíš, nejsi přítel císařův. Každý, kdo se dělá králem, staví se proti císaři!«

13Jak Pilát uslyšel ta slova, nařídil vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném Kamenná dlažba, hebrejsky Gabbatha. 14Byl den příprav na velikonoce, kolem poledne. Pilát řekl židům: »Hle, váš král!« 15Ale oni se pustili do křiku: »Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!« Pilát jim namítl: »Vašeho krále mám ukřižovat?« Velekněží odpověděli: »Nemáme krále, ale jen císaře!« 16Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován. Vzali tedy Ježíše.

Ukřižování Ježíše

(Mt 27.32–44; Mk 15.21–32; Lk 23.26–43)

17On sám si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním ještě dva jiné, každého po jedné straně, a Ježíše uprostřed. 19Pilát dal také zhotovit a připevnit na kříž nápis v tomto znění: Ježíš Nazaretský, židovský král. 20Tento nápis četlo mnoho židů, protože místo, kde byl Ježíš ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21Proto židovští velekněží říkali Pilátovi: »Nepiš: ‚Židovský král‘, ale: ‚On tvrdil: Jsem židovský král‘.« 22Pilát odpověděl: »Co jsem napsal, napsal jsem!«

23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho svrchní šaty a rozdělili je na čtyři části, každému vojákovi jednu; vzali i suknici. Suknice byla nesešívaná, v jednom kuse setkaná odshora až dolů. 24Řekli si tedy: »Netrhejme ji, ale losujme o ni, komu připadne.« Tak se měl splnit výrok Písma:

'Rozdělili si mé šaty

a o můj oděv losovali.'

Právě tak to vojáci udělali. 25U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: »Ženo, to je tvůj syn.« 27Potom řekl učedníkovi: »To je tvá matka.« A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě.

Ježíšova smrt

(Mt 27.45–56; Mk 15.33–41; Lk 23.44–49; 1 Kor 15.3)

28Potom, když Ježíš věděl, že už je všechno dokonáno, řekl ještě: »Žízním.« Tak se mělo splnit Písmo. 29Stála tam nádoba plná octa. Nasadili tedy na yzop houbu naplněnou octem a podali mu ji k ústům. 30Když Ježíš přijal ocet, řekl: »Dokonáno je!« Pak sklonil hlavu a skonal.

Probodnutí Ježíšova boku

31Protože byl den příprav, takže mrtvá těla nesměla zůstat na kříži přes sobotu – tu sobotu totiž byl velký svátek – požádali židé Piláta, aby byly ukřižovaným přeraženy nohy a aby byli sňati. 32Přišli tedy vojáci a přerazili kosti prvnímu i druhému, kteří s ním byli ukřižováni. 33Když však přišli k Ježíšovi, viděli, že už je mrtvý. Proto mu kosti nepřerazili, 34ale jeden z vojáků mu kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda. 35Ten, který to viděl, vydává o tom svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví, že mluví pravdu, abyste i vy věřili. 36To se stalo, aby se splnil výrok Písma: ‚Ani kost mu nebude zlomena.‘ 37A na jiném místě v Písmu se říká: ‚Budou hledět na toho, kterého probodli.‘

Ježíšův hrob

(Mt 27.57–61; Mk 15.42–47; Lk 23.50–56; 1 Kor 15.4)

38Josef z Arimatie, který byl Ježíšovým učedníkem, ale ze strachu před židy jen tajným, požádal potom Piláta, aby směl sejmout Ježíšovo mrtvé tělo, a Pilát mu to dovolil. Přišel tedy a sňal jeho tělo. 39Dostavil se tam i Nikodém, ten, který k němu přišel jednou v noci, a měl s sebou směs myrhy a aloe, asi sto liber. 40Vzali tedy Ježíšovo tělo a zavinuli ho s těmi vonnými věcmi do (pruhů) plátna, jak mají židé ve zvyku pohřbívat. 41Na tom místě, kde byl ukřižován, byla zahrada a v té zahradě nová hrobka, kde nebyl ještě nikdo pochován. 42Tam tedy položili Ježíše, protože u židů byl den příprav a hrobka byla blízko.

 

««« Předchozí text: Čtení z Nového Zákona - Zelený Čtvrtek 9. dubna 2009 Následující text: Promluva biskupa Pavla na Sv. Josefa Dělníka v Budkově 1. 5. 2009 »»»

autor: Leoš Sikora | Pátek 10. 04. 2009, 21.31 | tisk | Čtení z Nového Zákona | 0 komentářů | 456x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
Jsem robot?

Novinky

Fotografoval Petr Hudeček

Vítejte

na webových stránkách Mons. Pavla Posáda, světícího biskupa se sídlem v Českých Budějovicích. Tento web je určen ke komunikaci křesťanů s biskupem Pavlem. Doufám že Vám všem, čtenářům těchto stránek přinese radost i poučení. pater Martin Davídek

Texts in English

Lingua Latina